Messerschmitt Bf 109E nad Španělskem ve službách Legion Condor

 

Příjezd

Španělský příběh Messerschmitta Bf 109E má své počátky

v podzimu 1938. Přesný datum počáteční dodávky prvních

tří Bf 109E-3 není dosud známý, ale ví se, že výroba verze

E-3 byla zahájena v říjnu 1938 firmou Erla Maschinenwerk

GmbH v Lipsku, a v listopadu 1938 u firmy Masserschmitt AG

v Augsburgu1. Prvním třem Emilům byly přidělené trupové kódy

6•87, 6•88 a 6•89, a stejně jako všechny předchozí stodevítky

byly poháněné motory Jumo již ve službách Legion Condor.

Nebyly vybaveny radiostanicemi, což je patrné z fotografií,

které ukazují, že během počáteční fáze jejich služby letouny

nenesly antény a s nimi spojené kabely2.

Totéž se týkalo i letadel z následující dodávky, která

s největší pravděpodobností obsahovala pět letadel typu E-3

(očíslovaných 6•90, 6•91, 6•92, 6•93 a 6•94)3 a čtyři kusy

D-1 (6•95, 6•96, 6•97 a 6•98). Jejich datum dodání lze určit

díky Uffz. Herbertovi Schobovi z 2.J/88, který úzkostlivě

zaznamenával všechna letadla, se kterými létal ve Španělsku,

včetně těch, s nimiž probíhaly zkušební lety ze základny Leon

mezi 3. a 12. prosincem 19384. Jen jedno výrobní číslo z této

dodávky je známé. W.Nr. 715, které patří k Bf 109E-3 6•925,

a znamená to, že tato mašina pocházela z poloviny první

výrobní série z továrny Erla (90 kusů s výrobními čísly W.Nr.

667 až 756).

Postupně bylo dodáváno více letounů, a ty obdržely trupové

kódy od 6-99 až 6-131. To dovolilo přezbrojení tří Staffeln

(jednotek) stíhací skupiny Legiona Condora, Jagdgruppe 88

novými letadly, ale přesto nějaké množství Bf 109D se udrželo.

Tím pádem byly některé z nejstarších Bf 109A a B uvolněné

pro předání španělské nacionalistické jednotce 1a Escuadrilla

z Grupo 5-G-5, která byla založená na konci prosince 1938

u Recajo-Logorno, ale zúčastnila se boje jen od 8. března

19396.

Než skončila občanská válka, dostalo se do Španělska celkem

41 kusů Bf 109E. Většina z nich byla verze E-3, která byla

vyzbrojena dvěma kulomety MG 17 ráže 7,92mm v trupu

a dvěma MG-FF 20mm kanóny v křídlech. Avšak i ve službách

Legiona Condora bylo alespoň sedm kusů Bf 109E-1, které nesly

čtyři samopaly MG 17. Na základě dostupných fotografií mohou

být tyto jednotlivé letouny identifikované jako E-1: 6•118,

6•1197, 6•1208, 6•121, 6•1229, 6•123 a 6•12410. Tyto mašiny

s největší pravděpodobností patřily ke třem dávkám letadel,

vyrobených u AGO Flugzeugwerke GmbH v Oscherslebenu

a Gerhard Fiesler Werke v Kasselu od ledna 1939. Žádná

z fotografií, známá tomuto autorovi, nedovoluje upřesnit

specifické verze Emilů s označením 6•113, 6•114, 6•129

a 6•131, a fotka, která zachycuje letoun 6•103, zatím známá

není.

Poslední měsíce války

O bojovém nasazení Bf 109E ve Španělsku je toho známo

relativně málo. Po bitvě u Ebra bylo Legionu Condoru nařízeno

odpočívat do 1. prosince 1938, s jedinou výjimkou, kdy Staffela

1 v Jagdgruppe 88 udržela bojovou pohotovost. V té době byla

celá jednotka dislokovaná na základně La Cenia v Tarragoně,

v jižní provincii Catalonii. Tato oblast se stala obětí ofenzívy

Nacionalistů, kterou zahájili 23. prosince 1938. Předtím přišla

tato Jagdgruppe o dva letouny na zemi při republikánském

náletu 16. prosince, zatímco jejím pilotům se podařilo sestřelit

dvě I-16, jmenovitě Lt. Theodoru Rossiwallovi z 3./J88 20.

prosince, a Lt. Horstu Tietzenovi z 1./J88 21. prosince11. Je

všeobecně známo, že nepříznivé počasí v prvních dnech útoku

omezovalo německým pilotům uskutečňovat bojové lety12.

Přesto údaje, zaznamenané Uffz. Herbertem Schobem a Uffz.

Gerhardem Halupczokem, ukazují na fakt, že oba poddůstojníci

absolvovali minimálně dva bojové lety denně mezi 21. a 27.

prosince13. Během leteckých bojů mezi 28. a 31. prosincem

zaznamenali němečtí piloti celkem 17 sestřelů protivníka. Mezi

úspěšnými piloty byl opět Lt. Tietzen z 1./J88, dařilo se také

Lt. Heizovi Bretnutzovi, Lt. Wilhelmovi Ensslenovi (3), Oblt.

Alfredovi von Lojewskému, Lt. Wolfgangovi Redlichovi, Uffz.

Schobovi, Fw. Georgovi Schottovi (3) a Lt. Augustovi-Wilhelmovi

Schumannovi (2) od 2. Staffelu, pak Uffz. Freundovi, Lt.

Wolfgangovi Lippertovi a Oblt. Hubertusovi von Boninovi z 3.

Staffelu. Úspěch na své konto si také připsal Lt. Kurt Hormann

ze Stabskompanie14. Není známo, ve kterých variantách Bf 109

se tyto bojové lety uskutečňovaly, s výjimkou Uffz. Schoba,

který většinou létal se svou starou dobrou stodevítkou D,

označenou 6•6015.

Nový rok 1939 začal dalším úspěchem pro Lt. Ensslena

z 2.J/88, který si připsal I-16 nad Valls, jednou z hlavních

republikánských základen. Tato základna, spolu s Vendrelli

a Villatrancou, byla obětí úspěšných útoků, podniknutých

německými piloty 12. ledna 1939, a od 21. ledna do 1. února,

když se jednotka přestěhovala na základnu Sabadell, pět dní

po pádu Barcelony, se stala sídlem Jagdgruppe 88. Během

ledna Němci nahlásili celkem deset vzdušných vítězství16.

Nepřátelské letouny, většinou identifikované jako Raty, byly

obětí Lt. Ensslena (2) z 2.J/88, Oblt. Karla Ebbinghausena

z Stabskompanie, oblt. Helmuta-Felixe Bolza, Oblt. Von Bonina,

Lt. Josefa Fozoa, Obfw Mullera (2) a Fhr. Heinza Tornowa od

3.J/88, a i velitele Jagdgruppe, Hptm. Waltera Grabmanna.

Jednotka přišla jen o jednoho pilota, Lt. Karla-Augusta

Bottchera, který byl sestřelen nad Molletem protiletadlovými

kanóny 29. ledna 1939.

Následující měsíc pak přinesl Jagdgruppe dalších šest

vítězství17: dvě 3. února nad republikánskou základnou

Figuerase, Oblt. Von Boninem a Fhr. Tornowem z 3.J/88, pak

jedno Lt. Ensslenem z 2.J/88 5. února, ve stejné oblasti, a tři

6. února nad základnou Vilajuigou, které si připsali následující

piloti 1. Staffelu: velitel Hptm. Siebelt Reents, Uffz. Gerhard

Halupczok, a Uffz. Heinz Nirminger. Poslední z nich byl oficiálně

nezvěstný od nehody 11. května 1939, ale podle potvrzení Lt.

Joseho Falcoa Sana Martina a podle hodnověrného bádání

Juana Arraeza Cerdy, se Nirminger stal jedenou ze dvou obětí

republikánského pilota, ten druhý byl Uffz. Heinrich Windemuth

z 1. J/8818. Zdá se, že oba ztracené Messerschmitty byly

Bf 109D z poslední dodávky, kódované 6-96 a 6-98.

Nacionalistická vojska se dostala k hranicím Francie 10. února

u Perthusu. Katalánie byla dobyta.

Následující a poslední cíl byl Madrid, hlavní město Španělska.

Jagdgruppe 88 se přemístila na novou základnu u Barcience-

Torrijosu 11- března. Kvůli nedostatku opozičních sil

ve vzduchu po tuto dobu prováděli Němci hlavně průzkumné

lety. Poslední letecké vítězství Legionu Condora je připočítané

Oblt. Hebertusovi von Boninovi 6. března. Dne 16. března se

ve vzduch srazily dva Messerschmitty z 3.J/88, ale oba piloti

dodávky je známé. W.Nr. 715, které patří k Bf 109E-3 6•925,

a znamená to, že tato mašina pocházela z poloviny první

výrobní série z továrny Erla (90 kusů s výrobními čísly W.Nr.

667 až 756).

Postupně bylo dodáváno více letounů, a ty obdržely trupové

kódy od 6-99 až 6-131. To dovolilo přezbrojení tří Staffeln

(jednotek) stíhací skupiny Legiona Condora, Jagdgruppe 88

novými letadly, ale přesto nějaké množství Bf 109D se udrželo.

Tím pádem byly některé z nejstarších Bf 109A a B uvolněné

pro předání španělské nacionalistické jednotce 1a Escuadrilla

z Grupo 5-G-5, která byla založená na konci prosince 1938

u Recajo-Logorno, ale zúčastnila se boje jen od 8. března

19396.

Než skončila občanská válka, dostalo se do Španělska celkem

41 kusů Bf 109E. Většina z nich byla verze E-3, která byla

vyzbrojena dvěma kulomety MG 17 ráže 7,92mm v trupu

a dvěma MG-FF 20mm kanóny v křídlech. Avšak i ve službách

Legiona Condora bylo alespoň sedm kusů Bf 109E-1, které nesly

čtyři samopaly MG 17. Na základě dostupných fotografií mohou

být tyto jednotlivé letouny identifikované jako E-1: 6•118,

6•1197, 6•1208, 6•121, 6•1229, 6•123 a 6•12410. Tyto mašiny

s největší pravděpodobností patřily ke třem dávkám letadel,

vyrobených u AGO Flugzeugwerke GmbH v Oscherslebenu

a Gerhard Fiesler Werke v Kasselu od ledna 1939. Žádná

z fotografií, známá tomuto autorovi, nedovoluje upřesnit

specifické verze Emilů s označením 6•113, 6•114, 6•129

a 6•131, a fotka, která zachycuje letoun 6•103, zatím známá

není.

Zbarvení a označení

Všechny stodevítky, dodané Španělsku, byly v továrně

nastříkány ve standardní RLM70/71/65. Při smontovaní

ve Španělsku letouny obdržely místní přestřik v barvách světle

šedé RLM63 na vrchních plochách a RLM65 světle modré na

spodních. Místa kolem výfuků byly nastříkané černou barvou,

a ta dosahovala až ke kořenům křídel. Přední část sání vzduchu

do kompresoru byla většinou ponechaná v původní zelené barvě.

Většina přestříkaných popisků se znovu neaplikovala. Letouny

z první dávky, včetně 6•87, 6•88, 6•89, 6•90, 6•91, 6•92, 6•93

a 6•99, měly alespoň zpočátku vrtulové listy s lesklým stříbrným

povrchem zpředu, zatímco jejich zadní plochy byly v barvě

RLM70. Takto zbarvené listy měly většinou také ranné oválné

logo VDM, i když to se objevovalo i na listech, nastříkaných

barvou RLM70 z obou stran, jak tomu bylo například u Bf 109E-

1 6•119. Většinou však na vrtulových listech, stříkaných barvou

RLM70 z obou stran, nesly logo VDM pozdního trojúhelníkového

provedení. Vrtulové kužely Emilů byly zpočátku buď přestříkány

RLM63 nebo zůstaly v původní RLM70, ale v průběhu služby byly

často přestříkané i jinými barvami a mohly mít i barevné pruhy,

i když zadním opěrným deskám kuželů byla často ponechána

původní RLM63 barva.

Základními identifikačními prvky, které nesly Messerschmitty

Legiona Condora, byly bílé konce křídel, bílé směrovky

s černým Ondřejovým křížem, černé disky na bocích trupu

a na křídlech, a trupové kódy. Kódy byly nastříkané s použitím

šablon, které umožnovaly standardní podobu fontu mezi

jednotlivými letouny, i když je patrné, že Bf 109E-3, kódované

6•104, 6•107 a 6•109, nesly variantu týkající se číslici 6, lišící

se tím, že měla delší horní „ocásek“.

Dalšími často používanými prvky byly znaky Staffelu.

  1. Staffel použil znak, který představil její poslední velitel, Hptm.

Siebert Reents, někdy poté, co převzal velitelské povinnosti

jednotky v září 1938. Toto „Holzauge“ („dřevěné oko“), které

odpovídalo španělskému „dávej bacha“, bylo aplikováno přes

šablonu černou a bílou barvou na dvou místech levé strany

trupu. Zpočátku to bylo pod držákem mezi zadní částí překrytu

a prvními kódovými číslicemi (6•87, 6•92, 6•93), a později pod

otevírací části kabiny (6•104, 6•116, 6•119, 6•125). Cylindr

  1. J/88, použitý ještě když měl Staffel dvouplošníky Heinkely

He 51, byl nejstarší ze znaků stíhacích jednotek. Poslední

verze znaku na Emilech, (s výjimkou 6•89, která nesla starší

provedení bez bílé barvy)21 se nesly na levé straně trupu pod

zadní části kabiny. 3. J/88 použila znak „Mickey Mouse“, ale

tento znak se pořád vyvíjel od svého představení na jaře 1937,

a tudíž se u letadel poslední dávky tyto znaky lišily v detailech.

Přítomnost znaků jednotek na jednotlivých letadlech, které

jsou vidět na fotografiích ze základny Leon po válce22, kde

byly Bf 109E seřazené v řadách podle jejich Staffelů, dovolují

HISTORIE

(Ze sbírky Erika Mombecka)

Detailní záběr na osobní znak pod kabinou Bf 109E-1 s kódem 6•123 Oblt. Hansa

Schmollera-Haldyho z 3. J/88. Všimněte si názvu „INTAVA“ pod trojúhelníkem

u naplňovacího krytu oleje, což se často vidělo na Emilech, sloužících u Legion Condor,

a částečně viditelné podoby Mickey Mouse 3. Staffelu.

Source: Carlos Vidriales Garcia coll.

Bf 109 E-3 označený 6•128 z 3. J/88. Znak Staffel se v detailech mírně liší od znaku

namalovaného na 6•123.

Použitá literatura a internetové zdroje:

1 Mermet, Jean-Claude, and Ehrengardt, Christian-Jacques. Messerschmitt Bf 109, Aix-en-Provence: Caraktere, 2015, p. 175.

2 https://me109.info/display.php?a=e&fid=14290

https://me109.info/display.php?a=e&fid=8987

3 Photos taken at Leon, most likely soon after the aircraft re-assembly:

http://www.aviationcorner.net/show_photo_en.asp?id=282591

http://www.aviationcorner.net/show_photo_en.asp?id=427806

4 Waiss, Walter, and Milanovic, Regine. Legion Condor. Berichte, Dokumente, Fotos, Fakten. Band 3, Aachen: Helios, 2017, pp 162-163.

5 https://me109.info/display.php?a=e&fid=6436

6 Cerda Arraez, Juan. Les Messerschmitt Espagnols. Du premier 109-V aux derniers Buchon, Boulogne sur Mer: Lela Presse, 1997, pp 13-14.

7 http://www.apimages.com/metadata/Index/Watchf-AP-I-ESP-APHS268339-German-army-1930-s/2dffe025929e44d587b6cd1c576e8ad6/337/0

8 https://me109.info/display.php?a=e&fid=1603

9 https://youtu.be/OTVZr7GLhCc?t=717

10 https://me109.info/display.php?a=e&fid=3062

11 Johnston, David. German Eagles in Spanish Skies. The Messerschmitt Bf 109 in Service with the Legion Condor during the Spanish Civil War, 1936-1939, Atglen: Schiffer Publishing Ltd., 2018, p.170.

12 Ries, Karl, and Ring, Hans. The Legion Condor. A History of the Luftwaffe in the Spanish Civil War 1936-1939. West Chester: Schiffer Publishing Ltd., 1992, pp 206-207.

13 Waiss and Milanovic. Legion Condor. Band 3, pp 164-167.

14 Johnston. German Eagles in Spanish Skies, p.170.

15 Waiss and Milanovic. Legion Condor. Band 3, pp 164-171.

16 Thirteen according to Ries and Ring. The Legion Condor. pp 273-274. These authors additionally list claims of Uffz. Schob, Uffz. Szuggar and Lt. Redlich, which are not included in the victory list from the

estate of former J/88 pilot, Georg Fleischmann, as reproduced in Johnston. German Eagles in Spanish Skies, pp 167-170.

17 Nine according to Ries and Ring. The Legion Condor. pp 273-274. These authors additionally list claims of Lt. Schumann, Hptm. Rubensdörffer and Lt. Redlich.

18 Cerda Arraez, Juan. L’aviation de chasse de la République espagnole, 1936-1939. Boulogne sur Mer: Lela Presse, 1997, pp 72-73. Also see http://forum.12oclockhigh.net/showthread.php?t=37980&page=2

19 Waiss, Walter. Legion Condor. Berichte, Dokumente, Fotos, Fakten. Band 1, Aachen: Helios, 2013, p. 179.

20 Cerda Arraez. Les Messerschmitt Espagnols, pp 30-43. Fresno, Carlos, and Góralczyk, Maciej. Messerschmitt Bf 109 E. The Spanish Story. Logroño: AK-Interactive, 2016, p. 4.

Also see: http://www.aviationcorner.net/show_photo_en.asp?id=341688

https://me109.info/display.php?a=e&fid=11451

https://me109.info/display.php?a=e&fid=5609

https://me109.info/display.php?a=e&fid=264

21 https://me109.info/display.php?a=e&fid=11300

22 Cerda Arraez. Les Messerschmitt Espagnols, p. 28. Ries and Ring. The Legion Condor, p. 226.

23 Several sources, including Ries and Ring. The Legion Condor. p. 220, provide a photo of 6-129 after belly landing performed by Lt. Josef “Joschko” Fözö of 3./J 88 at Barcience-Torrijos in March 1939

(Ze zbírky Alcañize Fresna)
Další pohled na Bf 109 E-1 označený 6•119. Malý nápis pod trojúhelníkem u hrdla
olejové nádrže zní ‘INTAVA’. Zajímavostí je, že ačkoliv jsou vrtulové listy pravděpodobně
nastříkány RLM 70, nesou rané označení oválným logem VDM. Po ukončení války byl
tento letoun předán španělskému letectvu a později u Hispano Aviación přebudován na
první prototyp HA-1109.

(Ze zbírky Macieje Góralczyka)
Řada Messerschmittů z Jagdgruppe 88. První dva jsou Bf 109A s kódem 6•10 a Bf 109D-1,
6•71, zatímco pátý letoun nese kód 6•97. Poslední z nich má bezpochyby motor Jumo
a jde pravděpodobně o Bf 109D-1.

(Ze zbírky Macieje Góralczyka)
Řada Messerschmittů z Jagdgruppe 88. První dva jsou Bf 109A s kódem 6•10 a Bf 109D-1,
6•71, zatímco pátý letoun nese kód 6•97. Poslední z nich má bezpochyby motor Jumo
a jde pravděpodobně o Bf 109D-1.

(Ze zbírky Macieje Góralczyka)
Řada Messerschmittů z Jagdgruppe 88. První dva jsou Bf 109A s kódem 6•10 a Bf 109D-1,
6•71, zatímco pátý letoun nese kód 6•97. Poslední z nich má bezpochyby motor Jumo
a jde pravděpodobně o Bf 109D-1.

Source: Hanns-Wolrad Dölling via Erik Mombeeck coll.
Další fotografie pořízená během stejné příležitosti v La Cenia. Světle šedý povrch RLM 63
na výztuhách výškovek je jasně vyditelný. Byl typický pro všechny Emily Jagdgruppe 88,
ačkoliv mnoho barevných rekonstrukcí nesprávně uvádí světle modrou barvu RLM 65.

(Hans-Wolrad Dolling via Erik Mombeeck)
Pohled na 6•111 zezadu. Všimněte si popisku lékárničky, která částečně kryje
identifikační znak letounu, a také ocasního kolečka s bílým kruhem, což bylo u Bf 109
běžné.

(Hans-Wolrad Dolling via Erik Mombeeck)
Na této fotografii jsou patrné detaily nápisu „Bärchen“ a skutečnost, že chybělo
pancéřování za hlavou pilota, které se v této době do Messerschmittů Bf 109E
neinstalovalo.

(Hans-Wolrad Dolling via Erik Mombeeck)
Pohled zepředu na Bf 109E-3 6•111 poukazuje na modifikovaný povrch vrtulového
kuželu, jehož podstatná část je v bílé barvě s červeným pruhem u špičky. Opěrná deska
zůstala v barvě RLM63, zatímco listy obdržely standardní povrch RLM70. Samolepky loga
VDM, které jsou vidět na starších fotkách tohoto stroje, se evidentně opotřebovaly.

(Ze sbírky Erika Mombecka)
Další fotka 6•111 s pozemním personálem ukazuje tmavé zbarvení sání vzduchu ke
kompresoru, které zůstalo většinou v původní barvě z továrny, RLM71. Za povšimnutí
také stojí zaprášený kořen křídla a opotřebovaná černá barva schůdku.

(Hans-Wolrad Dolling via Erik Mombeeck)
Bf 109E-3 při údržbě na základně Barcience-Torrijos. Při podrobném zkoumání je možné si všimnout nohy Mickey Mouse na trupu, což svědčí o příslušnosti tohoto letounu ke 3. J/88.
I když je kryt na trupu montován vzhůru nohama, lze zjevně vyčíst jen část kódu 6•12, což snižuje možnost přesné identity tohoto Emila. Vzhledem k tomu, že jediné letouny typu
E-3 s kódy 6•12x u 3. Staffelu byly označené 6•128 a 6•129, a že ta poslední uvedená nouzově přistála s Lt. Josefem Fozoem v kabině u Barcience, pak očividné poškození tohoto
letounu naznačuje, že jde o stroj 6•129.